Z almanachů školy

Almanach Gymnázia Třebíč 1871-1996

Alexandra Vosátková (maturitní ročník 1986)
Marcela Rausová (maturitní ročník 1991)
Terezie Spilková (maturitní ročník 1994)

Slovo "Zvonek" v nás zanechává většinou příjemný pocit. Je to jeho melodičnost, anebo připomínka Vánoc, co nás rozechvívá? Je ale skupina lidí, pro které skrývá ještě něco jiného. Předkládáme Vám názory tří generací studentů. Ve škole se nikdy nesetkaly. Jediné, co nás spojuje, je Zvonek. Nejprve tedy ta nejstarší: Zpočátku, když člověk přijde na gymnázium, neví, ani kdo je, ani kde je. A tak snad nevnímá všechny ty báječné možnosti, které se mu naskýtají. Nejen, že si může říkat "student", nejen, že postoupil o schůdek blíž k dospělosti, on má i jiné možnosti. Na našem gymnáziu byl v roce 1981 založen Zvonek. Časopis Zvonek. A jeho tehdejší šéfredaktor pudr. Milan Hána nasadil hned od začátku vysokou laťku. Vyzval studenty, aby přispívali, a z nich zase postupně vybral členy redakční rady. Je třeba dodat, že to byla opravdu čest dostat se do ní. Znamenalo to chovat se jako novinář (aspoň trochu). Já jsem jako úvodní úkol dostala napsat, jak si představuji recenzi. Co ví prvák o recenzích? Ale nějak to dopadlo. A potom přišly další úkoly. Napsat o tom, či onom, nebo něco vymyslet. Když člověk odevzdal svůj první článek, nastala vždy určitá doba trnutí a mrazení v zádech: Vyjde? Nevyjde? A potom jednou se pod článkem objevila zkratka. Ne podpis, zkratka! Ta radost! Jsem NOVINÁŘ! Profesorští členové redakční rady tuto myšlenku všemožně podporovali. Obdrželi jsme dokonce skupinový novinářský průkaz a velice vážně jsme se s ním prokazovali. Pro mladého člověka je důležité získat zkušenosti v kontaktu s lidmi a se světem. A to vše nám Zvonek umožňoval. Jeho tvář se moc neměnila. Měl svou stálou rubriku k různým výročím, mládežnickou stránku, velká část byla věnována studentské tvorbě, kde se mohl prezentovat doslova každý; sportovní stránku a seriál na pokračování, hudební komentáře, rozhovory, kresby… Ke Zvonku nerozlučně patřilo velmi sledované Hitoto. Hudební pořad se jedenkrát měsíčně vysílal ve školním rozhlase, a my si tak vytvořili vlastní žebříček oblíbených skladeb a také jsme si je mohli poslechnout.

Dnes bychom se asi usmívali, kdybychom viděli, jak se Zvonek tvořil.