Letošní 62. ročník krajského kola Chemické olympiády v kategorii C se pro naši výpravu stal
nejen soutěžním zážitkem, ale i malým dobrodružstvím. Na soutěž jsem doprovázela čtyři
studenty-jednoho ze státního gymnázia, Jakuba Krechlera, a tři z gymnázia katolického. Netušili
jsme, že ještě před samotnou olympiádou nás čeká zkouška, která prověří naši trpělivost a nervy.
Cesta začala velmi brzy ráno. Všichni byli ještě trochu ospalí, ale natěšení. Jenže sotva
jsme vyjeli, autobus se porouchal. Zastavili jsme u krajnice a chvíli to vypadalo, že se do cíle
možná vůbec nedostaneme. Studenti se po sobě dívali s otázkou v očích: „To jako fakt? Zrovna
dneska? “ A já jsem si říkala, že jestli tohle nezachráníme, tak dnešní výsledková listina bude
vypadat úplně jinak.
Naštěstí se podařilo závadu opravit. Jakmile řidič oznámil, že můžeme pokračovat, všem
se viditelně ulevilo. Dorazili jsme sice s menším zpožděním, ale organizátoři na nás počkali. A
aby toho nebylo málo, poslední úsek jsme ještě museli kousek běžet, abychom stihli začátek.
A pak to bylo jen na studentech. A ti se předvedli naprosto skvěle. Letos vezeme do
Třebíče první, druhé i třetí místo. Jakub obsadil třetí místo. Radost máme ze všech čtyř výkonů,
protože bylo jen šest úspěšných řešitelů ze 16 soutěžících. Když jsme byli u výsledkové listiny,
někdo ze studentů poznamenal: „Kdybychom to ráno nestihli, dneska by ta první tři místa měla
úplně jiná jména.”
Celý den nakonec nebyl jen o chemii, ale o vytrvalosti a týmovém duchu a schopnosti
neztratit hlavu. A možná tahle zkušenost zůstane studentům v paměti ještě déle než samotné
příklady z olympiády.
Mgr. Jana Kratochvílová
