Alžběta Horynová

Slečně Alžbětě Horynové je 23 let, pochází z Třebíče a je tedy nedávnou absolventkou GTR. Na osmileté gymnázium nastoupila v roce 2009 a maturovala ve školním roce 2017/18. Momentálně studuje závěrečný ročník bakalářského studia na oboru Jaderná chemie na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Také spolupracuje na zkrácený úvazek s firmou I&C Energo na programu P-Tech. Mezi její koníčky patří četba, vyšívání, studium cizích jazyků, cestování hlavně po evropských městech, její dvě kočky a také kreslení. Mnoho dalšího se dozvíte v tomto rozhovoru.

Jak vzpomínáte na studium na gymnáziu?

Nejraději asi vzpomínám na olympiády, pravidelně jsem se účastnila samozřejmě chemické olympiády a s ní spojeného letního soustředění na Běstvině. Jako trochu vedlejší věc, spíš pro zábavu, jsem si několikrát zkusila lingvistickou olympiádu, a i když jsem to vůbec nečekala, podívala jsem se díky tomu jednou i do Indie, což pořád beru jako jeden ze svých nejzajímavějších zážitků, které mi umožnilo studium na gymnáziu.

Studium bylo ovšem spojené i s určitými těžkostmi. V oblíbených předmětech jsem měla dobré výsledky, v méně oblíbených pořád docela slušné, ale boj nastával, kdykoli bylo potřeba mluvit před třídou; trpěla jsem v takových situacích těžkou úzkostí a selektivním mutismem, což je stav, kdy člověk v určitých situacích jednoduše oněmí. Jak si umíte představit, to není pro prezentování úplně ideální (usmívá se) Tento problém se táhl celým mým studiem, svá úspěšná vystoupení před třídou můžu spočítat na prstech jedné ruky. Nejlepší vzpomínky mám jednoznačně na učitele (a těch byla většina), kteří pochopili a respektovali, že to mám prostě v některých ohledech jinak, a nesnažili se mě násilím dostat do „normálu“, „rozmluvit“, a tak podobně. Dnes stále zastávám názor, že ve školním prostředí by se měly co nejvíce respektovat individuální potřeby studentů, a to všech, a ne jen těch s nějakou oficiální diagnózou. Mimochodem, dnes na vysoké škole je prezentování spolužákům normální součástí mého každodenního studia, a do tohoto stavu jsem se nedostala nějakým násilným překonáváním svých hranic, ale prostě přirozeně – dnes už mám pocit, že mám ostatním co sdělit, chci se podělit o své znalosti, a tak se najednou nemožné stalo možným.

Co bylo Vaším oblíbeným předmětem a který jste na druhou stranu neměla v oblibě?

Vždycky jsem tíhla spíš k technickým předmětům, kromě nejoblíbenější chemie mě bavila matematika a fyzika, což se při následném studiu na FJFI vyplatilo. Kromě toho jsem měla v oblibě biologii a jazyky, hlavně angličtinu. Naopak trošku protrpět jsem si musela hodiny dějepisu a zeměpisu, které jsou sice taky zajímavé, ale prostě mi nešly do hlavy tak snadno… (usmívá se).

Popište nám svoje další kroky po odmaturování na našem gymnáziu.

Hned po maturitě jsem nastoupila na FJFI, místo oboru Jaderná chemie jsem ale začínala na oboru Experimentální jaderná a částicová fyzika, kde jsem strávila dva semestry, než jsem přestoupila na svůj současný obor. Tím se mi studium sice prodloužilo o rok, ale za tu změnu to stálo. Hlavně u nás na technických oborech totiž platí, že studium je těžké vždy, ale stává se zvládnutelným, když vás to, co se učíte, opravdu hluboce zajímá a baví.

Máte do budoucna nějaké cíle?

V první řadě tedy letos dokončit bakalářskou práci a udělat státnice i přes ztížené podmínky v době covidové. Po ukončení bakalářského studia bych chtěla hned nastoupit na navazující magisterské studium ve stejném oboru a po něm bych ráda aspirovala na doktorát, jestli mě to tou dobou bude pořád ještě bavit. (usmívá se). Vysněným zaměstnáním by pro mě byla výzkumná práce a přednášení na naší fakultě.

Chtěla bych se do budoucna věnovat i tvorbě středoškolských učebnic a popularizaci vědy. Už na gymnáziu mi moc nevyhovoval způsob, jakým se přírodní vědy u nás vyučují – a to není chyba gymnázia, ale celkového nastavení vzdělávacího systému, v němž se podle mě dává příliš malý důraz na vzájemné propojení jednotlivých předmětů a logické vztahy mezi nimi. Hlavně v oblasti přírodních věd mi takový přístup chybí, protože zvlášť matematika s fyzikou a fyzika s chemií mají mezi sebou velice úzký vztah, a pokud každý obor studujeme zvlášť, připravujeme se tím o velkou část krásy přírodních věd.

Co vám studium na gymnáziu přineslo?

Do svého budoucího studia jsem si odnesla mnoho znalostí, které se mi později hodily i na VŠ. Z pohledu studenta ČVUT můžu budoucím technicky zaměřeným studentům doporučit hlavně seminář z matematiky, ve kterém se probírají základy maticového počtu, derivací, integrálů a dalších vybraných partií z vysokoškolské matematiky. Sice vám v prváku na ČVUT tvrdí, že pokud tyto záležitosti neznáte, tak vás je naučí, ale v praxi je mnohem lepší jít do prvního ročníku už s určitým povědomím.

Kromě toho opět zmíním olympiády, protože účast na nich mi podstatně rozšířila nejen faktické znalosti, ale i schopnost samostudia a obecně samostatné práce. Obojí je velmi důležité na VŠ hlavně proto, že místo zkoušení v průběhu celého semestru se většina předmětů hodnotí až při závěrečné zkoušce, přičemž průběžná příprava a organizace času je prakticky celá na vás.

Chtěla byste něco vzkázat současným studentům gymnázia?

Chtěla bych vám všem vzkázat jednu věc: nebojte, nějak to dopadne, ale hlavně se nevzdávejte. Soustřeďte se na svoje silné stránky, oblíbené předměty, koníčky a zájmy, a jestli máte náhodou i nějakou slabou stránku (třeba vystoupení před třídou…), neberte to jako konečný stav: některé věci prostě potřebují čas a to, že vám něco nejde na gymplu, ještě neznamená, že to nepůjde nikdy. Někdy může být potřeba zkusit i víc cest, než se objeví ta pravá, a i když to stojí určitý čas a náklady, životní spokojenost a zdraví (i duševní!) za to stojí.

Rozhovor zpracovali Martin Mandát a Čeněk Bouda, 1.A.

Alžběta Horynová

Naše webové stránky používají soubory cookie. Prohlížením našich webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace zde.