Nela Jandová

Jak vzpomínáte na studium na GTR?

Na studium na GTR mám hezké vzpomínky. Nejradši nyní vzpomínám na určitou „bezstarostnost“. Na gymnáziu se mi samozřejmě nezdálo, že by studium bylo bezstarostné, neměla jsem možnost srovnání. Zároveň také nechci říct, že studium nebylo náročné. Spíš to vidím tak, že úkoly byly přesně a jasně zadané, vždy jsem věděla, co a na kdy se mám naučit, a kromě čtení doporučené četby mi k přípravě na zkoušení stačily zápisy diktované od učitelů. Nemůžu ale říct, že by se tento osobní přístup na vysoké škole úplně vytratil. No a samozřejmě kolektiv, výlety. Každý školní výlet, do jednoho, byl skvělý, a kdybych si měla vybrat jeden, asi by to byl výměnný pobyt ve Finsku. No a samozřejmě taneční. Na tyto události se vzpomíná moc hezky a doufám, že vám covidová situace dovolí se tanečních zúčastnit, protože to je důležitá součást studia na střední škole.  

Co Vás překvapilo na VŠ? Co je jiné oproti gymnáziu?

Když to vztáhnu konkrétně na obor, budou to metodologické a statistické předměty. Člověk si možná pod psychologií představí studium filozofických základů psychologie, nějaké fyziologie, lidského chování atd. Takové předměty samozřejmě taky máme, ale nejvíce času a úsilí mě zatím stála všemi milovaná statistická analýza dat. Jedná se o dvousemestrální předmět a chvílemi jsem si říkala, zda jsem se náhodou místo na oboru psychologie neocitla na fakultě aplikované matematiky. Dále máme předměty metodologické – takže vlastně výzkum, ať už kvantitativní či kvalitativní a psychometriku (což je pak předmět o vývoji psychologických měřítek – inteligence, výkonové testy,..). Ráda bych ale řekla, i když si z toho dělám srandu, že tyto předměty jsou nezbytné jak pro uplatnění ve výzkumu, tak v rámci psychologické praxe.  Zároveň je studium časově náročnější, než jsem před nástupem očekávala. No a jako poslední bych určitě řekla to, že kromě přednášek a seminářů je studium tohoto oboru v angličtině. Veškeré knihy, až na pár výjimek, jsou psané v angličtině, včetně těch statistických. Zároveň, jelikož je psychologie obor vědecký, je po nás vyžadovaná četba a zpracování vědeckých studií, které jsou taky samozřejmě všechny v angličtině. To zahrnuje studium vědeckých termínů – angličtina, kterou jsem se učila na střední, a ta, kterou vědci používají v článcích, je poměrně odlišná. S tím jsem bojovala hlavně ze začátku, kdy jsem z celé věty rozuměla klidně i pouze jednomu slovíčku a přečíst celý článek o deseti stranách mi trvalo i čtyři hodiny.  

Dále bych zmínila přístup vyučujících. Na vysoké škole potkáte kapacity, kteří jsou jedni z nejlepších v oboru, ale stejně s vámi jednají naprosto přirozeně, téměř jako s kolegy.  Dalším rozdílem je styl učení. Kromě nějakých zápočtů či dílčích testů po vás vyučující kromě účasti na seminářích během semestru nic nechtějí. Látku se neučíme (alespoň na tomto oboru) z předem připravených skript, spíše máme na týden zadané kapitoly z každého předmětu, a pokud se rozhodneme to nechat na čas před zkouškovým obdobím, je to naše starost (nedělejte to). Vím, že mi kdysi někdo říkal, že jedno zkouškové je jako jedna maturita, co se množství učiva týče. To je sice možná pravda, ale na rozdíl od maturity se neučíte úplně odlišné předměty a informace z jednotlivých oblastí se vám propojují. Průběžné úkoly na mém oboru mají podobu seminárních prací, které mají nejčastěji formu rešerše, výzkumných studií, nějaké analýzy či kritické práce. K tomu je potřeba umět vyhledávat a zpracovat výzkumné články, což mi dalo ze začátku celkem zabrat.  

Oproti gymnáziu trávím méně času na přednáškách a seminářích (nyní to jsou třeba dva dny v týdnu), o to víc je ale potřeba domácí příprava. Tato volnost nemusí každému vyhovovat a já s ní ze začátku hodně bojovala, jelikož jsem si čas nedokázala efektivně rozvrhnout. 

Jaké jsou možnosti uplatnění po absolvování oboru psychologie?

Psychologie má širokou škálu různých zaměření. Díky statistickému základu můžete ve statistice dále pokračovat (a je to běžnější, než si myslíte). Po bakaláři můžete dělat na personálních odděleních v různých firmách, v oblasti sociálních služeb, nějakých reklamních agenturách atd. Po bakaláři z vás ale samozřejmě psycholog není a toho uplatnění není tolik. Abyste si mohli říkat psycholog, musíte mít vystudovanou bakalářskou psychologii a na to navazující jednooborovou magisterskou psychologii. V podmínkách přijetí na navazující magisterskou psychologii MUNI je absolvování právě jednooborového bakalářského programu, ale jestli jsou nějaké výjimky i pro sdružené obory, to popravdě nevím.  

Po magistrovi si můžete otevřít vlastní psychologickou praxi, můžete pracovat v poradenství, ve školství, vojenství, či jako policejní psychologii. S klinickou psychologií je to trošku složitější, podmínky pro výkon této profese jsou dokonce definovány v zákoně. Ve zkratce byste měli mít vystudovanou již zmíněnou jednooborovou bakalářskou i magisterskou psychologii, a navíc si udělat akreditovaný kvalifikační kurz Psycholog ve zdravotnictví. Podobně jako u přípravy na profesi lékaře potom musíte podstoupit atestační přípravu a atestační zkoušku. Součástí toho je potom i kazuistická práce, různé dílčí zkoušky, kurzy, diagnostika. Minimálně byste měli pracovat pět let pod dohledem školitele a u dětské klinické psychologie se tohle období prodlužuje ještě o dva roky. Poté se můžete registrovat jako klinický psycholog s tím, že registrace je omezena časově, musí se obnovovat a máte povinnost se celoživotně vzdělávat. Klinický psycholog by měl mít i psychoterapeutické minimum. 

Co tato profese obnáší? Jaký musí být člověk, aby tuto práci zvládal bez stresu a spíše ho to naplňovalo?

Hodně záleží na zaměření. Obecně ale tato profese klade poměrně vysoké požadavky na čas a psychiku. Nezbytné je celoživotní vzdělávání v oblasti zaměření a celkový přehled. Psycholog by měl mít dobrou schopnost komunikovat, měl by mít celkově pozitivní přístup k lidem. Zároveň je nezbytný jakýsi nadhled. Ať už se po studiu rozhodnete jít jakýmkoliv směrem, vždy za vámi budou chodit lidi, kteří ve vás budou mít důvěru, a vy je musíte přijmout takové, jací jsou. Člověk se musí oprostit od prvotních dojmů, s tím spojených předsudků a hodnocení druhých lidí. To ale samozřejmě neznamená, že byste měli jednat v rozporu se svými pocity či názory – to by mohlo důvěru narušit, psycholog by měl vždy působit autenticky. No a samozřejmě musí mít schopnost empatie, naslouchání a objektivního posouzení. 

Aby vás práce naplňovala a nevystavovali jste se nadměrné úrovni stresu, měli byste mít samozřejmě schopnost se se stresem efektivně vypořádat. Důležitá je v tomto ohledu schopnost oddělit pracovní a osobní život a netahat si příběhy, traumata a zkušenosti klientů domů. 

Jaká je možnost praxe a jak vypadají předměty na tomto oboru?

Na bakalářském oboru není povinná praxe, ta je až na magisterském programu. Máte ale možnost stát se členy různých studentských spolků, které si popravdě teď všechny nevybavuji, ale sama jsem se stala členem spolku SPOLU, který se zaměřuje na volnočasové aktivity s pacienty psychiatrických nemocnic. Nejen že máte za čas strávený s pacienty na vašem oddělení zodpovědnost, máte i možnost supervizí s klinickým psychologem, získáte informace o jednotlivých pacientech a práci s nimi, dozvíte se, co klinický psycholog dělá a jak to na oddělení funguje. 

Předměty na bakaláři jsou obecné a teoretické. Občas se studium jednotlivých teorií může zdát zbytečné a nudné, ale je to nezbytné pro další postup a pro pochopení různých diagnostických nástrojů, poruch a vlastně všeho „zajímavějšího“ ?. Z takových klasických předmětů se potkáte se sociální, vývojovou psychologií, fyziologií, již zmíněnými metodologickými předměty atd. Kromě povinných předmětů máte možnost zvolit si povinně volitelné předměty, kde si vybere snad úplně každý, tyto předměty jsou opravdu zajímavé a jako nejlepší z mnou absolvovaných bych zmínila asi politickou psychologii. V rámci těchto předmětů musíte splnit minimální jazykovou kompetenci a dva předměty, které jsou vyučované pouze v angličtině. Jako velkou výhodu bych uvedla to, že si můžete vybírat předměty, které jsou nabízeny celouniverzitně, z různých fakult. Sice za ně ne vždy dostanete kredity, ale pokud je nezvládnete zakončit, můžete si je jednoduše zrušit.