Po studiu na Gymnáziu Třebíč pokračoval studiem medicíny (obor interna, kardiologie) na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní po odchodu z postu primáře Interního oddělení Nemocnice Třebíč má soukromou kardiologickou praxi. Na naše otázky odpověděl velice ochotně.
Rozhodl jste se pro medicínu už při nástupu na gymnázium, nebo to vyplynulo z pozdějšího studia?
Ke studiu medicíny mě okolnosti dovedly až v průběhu studia na gymnáziu. Samotné studium některého konkrétního předmětu to nebylo, spíše šlo o nadšení pro přírodní vědy a pochopení, že medicína je patrně jediný obor všechny tyto vědy integrující – matematikou počínaje a biologií konče.
Scházíte se (popř. jste v kontaktu) s bývalými spolužáky z Gymnázia?
Ano, občasná výroční setkání (s pozvolna stresujícím dvouciferným označením), ale také kontakty náhodné a pracovní. S těmi, kteří zůstali v regionu.
Co si myslíte o víceletých gymnáziích?
Jsou potřebná, osobně vnímám kvalitu školství jako upadající, přizpůsobuje se těm slabším, a tak je potřeba dát nadaným žákům a studentům šanci k růstu odpovídajícímu jejich schopnostem. Rozdíly mezi lidmi jsou přirozené, diverzita ve schopnostech (každý má talent k něčemu) je potřebná i pro rozvoj společnosti a je třeba nabídnout každému možnost růstu v tom, v čem vyniká (ať již jde o zručnost nebo fyzické či mentální dovednosti).
Měla vaše třída možnost účastnit se sportovních pobytů, exkurzí a podobných zájezdů?
Ano, ačkoli počet dní strávených mimo školu býval mnohem menší než dnes.
Naplňuje vás vaše práce i jinak než materiálně? Jak?
To vyplývá z oboru. Pomoci někomu ke zvládnutí nemoci, zlepšit kvalitu nebo prodloužit délku života naplní pocitem zadostiučinění snad každého.
Jakou část vašeho času tvoří pracovní život?
Se spánkem nebo bez? Pokud spánek počítat nebudu, pak jistě 50 %, možná více (ač bych byl raději, kdyby poměr byl obrácený).
Máte gymnázium spojené s nějakým charakteristickým rysem, postavou, …?
S vysokými stropy chodeb a učeben, dodávajícími budově akademický ráz (ty již bohužel zmizely díky nánosům vzduchotechniky či čeho). A postavy? Mí nejlepší učitelé byli profesor Prokop, Fišer, Skryja… Uvádím záměrně neoficiální titul profesor. Jednak se tak středoškolští pedagogové oslovovali a jednak se výše uvedení skutečně od učitelů základních škol odlišovali – jejich obor, který vyučovali, je bavil, věděli mnohem víc, než učili, a také uměli své znalosti předat tak, že ve studentech vzbudili zájem, měli náš respekt a tím pádem i přirozenou autoritu.
Markéta Velková, Václav Klement, Adam Dobrovolný, Kateřina Čejková, 6. G