MUDr. Dušan Zoufalý odmaturoval na třebíčském gymnáziu v roce 2014 a v letech 2014–2020 studoval všeobecné lékařství na brněnské Masarykově univerzitě. To byl ostatně důvod, proč jsme si tohoto absolventa vybraly pro náš rozhovor. V současné době doktor Zoufalý pracuje jako lékař na I. patologicko-anatomickém ústavu ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Ve svém volném čase rád čte, hraje hry, vaří nebo sleduje filmy. Podílí se i na tvorbě LARP táborů pod Klubem Hrádek, neformální třebíčskou organizací zaměřující se na zážitkové akce. Pan doktor byl ohledně rozhovoru velice ochotný, což mohlo, ale nemuselo být způsobeno tím, že se s ním jedna z nás zná osobně.
Měl jsi někdy při studiu vysoké školy pocit, že tě na něj gymnázium nepřipravilo dostatečně, nebo jsi naopak byl z tohoto ohledu gymnáziu vděčný?
Když se na to koukám zpětně, gympl mi poměrně dost v začátku pomohl. Hlavně co se týče fyziky a chemie – i když jsem ty předměty dost na gymplu nemusel, tak musím říct, že učitelé se fakt snažili do těch, kteří to potřebovali, dát maximum.
Byl jsi vždy rozhodnutý o svém zaměření, nebo ses pro medicínu rozhodl až později?
O medicíně jsem se rozhodoval až na konci sexty, když se vybíraly semináře na další ročník. Do té doby jsem uvažoval o humanitním zaměření, hlavně o dějepisu nebo jazycích.
Jak moc by se podle tvého názoru lišilo tvé pozdější studium, kdybys nechodil na gymnázium, ale na jinou střední školu?
No, rozhodně by se to lišilo, hlavně proto, že gympl (podle mě) poskytuje takové všestranné vzdělání, které na začátku každé vysoké hodně pomůže. Ostatní školy by určitě neměly tak podrobnou přípravu, co se biologie, fyziky a chemie týče (alespoň žádná jiná škola, o které jsem tehdy věděl).
Kdybys měl vybrat jen jednu nejdůležitější věc, kterou ti zprostředkovalo gymnázium během tvého studia na něm, která by to byla?
Asi bych řekl, že nějaký univerzální přehled – od všeho trochu. Vysoká potom samozřejmě rozšířila ty oblasti znalostí, co jsou potřeba, ale co se týče základního přehledu v dějinách, literatuře, matice, ale i klidně jen celkově o světě a možná i o lidech…
Je tvůj obor zároveň něco, co tě baví a zajímá ve volném čase?
Inu, musí být – ano, mám ho rád, a kdybych o něj neměl zájem jiný než jen povinnost, asi bych u něj nevydržel, takže ano, je to něco, čím trávím i volný čas (byť někdy je to tak, že musím, ne ale vždy).
Zpracovaly: Anna Kafková, Michaela Kostelníková, 6. G