Oldřich Navrátil se narodil v Třebíči 21. října 1952. Po ukončení základní školy studoval na třebíčském gymnáziu. Maturitu úspěšně složil v roce 1972, poté vystudoval herectví na brněnské JAMU. Po ukončení studií zamířil nejprve do Divadla na provázku, odtud přesídlil do Prahy, kde hrál v souboru Dílna 24 a Ta Fantastika. Velkou část svého profesního života působil jako herec na volné noze, hostuje v divadle Minor, v Činoherním klubu, v Čechově Prozatímně osvobozeném divadle, Na Palmovce, Na Fidlovačce, Bez zábradlí a v Divadle Broadway. V současnosti hraje ve Studiu Ypsilon a ve Studiu 2. Výrazná byla rovněž jeho role Jaga v Othellovi v rámci Letních shakespearovských slavností.
Oldřich Navrátil má za sebou také bohatou filmografii. Filmových a televizních rolí ztvárnil nespočet, ale asi nejvýrazněji se do myslí diváků zapsal dvěma rolemi – rolí Emila Nádeníčka ve filmu Jak svět přichází o básníky a rolí tatínka Bajzy v seriálu Bylo nás pět.
Sám herec v jednom z rozhovorů přiznal, že přísný Bajza je mu povahově hodně blízký.
Herec celoživotně nedá dopustit na rodnou Třebíč, v níž bydlel až do r. 2006. Nyní sice žije v Praze, ale na Třebíčsko se pravidelně vrací na svoji chalupu, kde se věnuje svému velkému koníčku – zahrádce. Tipy pro péči o zahradu a chalupaření čerpá také z Receptáře prima nápadů, který moderuje na TV Prima.
Protože tento rozhovor má být veden s absolventem Gymnázia Třebíč v souvislosti s letošním 150. výročím jeho založení, nemůžeme vynechat otázku na Vaše studia. V jednom z rozhovorů jste vzpomínal, že jste patřil k velmi dobrým studentům, motivoval Vás k vynikajícím výsledkům i tehdejší profesorský sbor? Můžete třeba říci, že Vás k myšlence na studium herectví přivedl nějaký učitel? A který učitel se vám vryl do paměti a čím? Ovlivnil Vás něčím třeba další významný Třebíčan Ladislav Novák, který Vás také učil?
Přestože jsem studoval v době nejtvrdší normalizace, byl profesorský sbor gymnázia plný velkých osobností. Například profesorka Ondrusová, Svobodová, Kolmanová, Buchníčková, Mrázková. Profesor Milfait, Mohamed Ali Šilhavý, Novák a všem kraloval můj třídní, pan profesor Karel Pavlas. Ti všichni mě ovlivnili. Bezprostřední impuls ke studiu herectví mi dal profesor Laďa Novák.
Na studentská léta se zeptáme ještě jednou. Učil jste se velmi dobře, ale vzpomínáte si i na nějakou klukovinu, kterou jste jako student provedl? Nějaký průšvih, za který jste byl potrestán? Nebo jste byl spíš nenápadný žák, který na sebe kázeňsky moc neupozorňoval?
Průšvihář jsem nebyl, byl jsem ctižádostivý a velmi společenský. Můj otec mě motivoval k maturitě slibem, že když budu mít vyznamenání, dá mi tisíc korun, to byly tenkrát veliké peníze. No a já tu tisícovku dostal.
Za svůj herecký život jste ztvárnil nespočet divadelních i filmových rolí. Na ty nejslavnější už se Vás ptalo hodně lidí. My se zeptáme jinak: je mezi Vašimi rolemi nějaká, na kterou vzpomínáte nerad a kterou byste už podruhé nepřijal? A na druhou stranu: máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si rád zahrál a dosud Vám ji nenabídli?
Za svou práci se nestydím, tedy otázka, zda se za nějakou svou roli stydím, není na místě. Vysněnou roli nemám, s každou rolí se snažím vypořádat co nejlépe a nesním.
V čem podle Vás spočívá kouzlo herectví? Co Vám osobně nejvíc přináší?
Člověk vstoupí na jeviště a civilní svět najednou není. Zapomenete na starosti, smutky i radosti a žijete svou postavu. Přináší mi vnitřní uspokojení, že tu nejsem zbytečně.
Pandemie koronaviru změnila život snad každému z nás. Někteří z těch, co se kvůli lockdownu nemohli naplno věnovat své profesi, v sobě objevili další schopnosti nebo se pustili do nových aktivit, které už je dlouho lákaly, ale dosud na ně neměli čas: začali třeba malovat, studovat, psát, vyzkoušeli si jiné povolání než to původní… Je to i Váš případ?
Můj případ to není. I když zavřeli divadla, já jsem nepřestal pracovat. Točím seriály a Receptář. Ve zbylém čase jsem zvelebil zahradu.
V jakých okamžicích se cítíte nejvíc spokojený, šťastný? Případně co Vám ještě k dokonalému štěstí chybí?
Já nejsem nespokojenec. Jsem spokojený a šťastný s tím, co mám. Zdravou a spokojenou rodinu, práci, kterou mám rád, a místa, kam se rád vracím.
Pane Navrátile, děkujeme za Vaši ochotu a za to, že jste si udělal čas na zodpovězení našich otázek. Velmi rádi Vás přivítáme na oslavách 150. výročí založení Gymnázia Třebíč, které proběhnou 9. října letošního roku.
Rozhovor zrealizovali a zpracovali Matěj Dvořák a Ondřej Holčák, 6. G, autorizováno dne 2. května 2021.