United KingdomUnited Kingdom

Halloween vs. Dušičky

Poslední říjnový den jsme si ve škole připomněli oranžový, anglosaský svátek, ale samozřejmě i tradičnější, tišší, listopadové Dušičky.

Pokud měli žáci a učitelé chuť, mohli se 31. 10. obléct do hrůzostrašných kostýmů, ozdobit své obličeje krvavým či kostnatým make-upem a vyděsit nebo pobavit ostatní. Pro žáky nižšího gymnázia byla nachystána stezka odvahy v nejtemnějších prostorách školy – bývalém krytu. Pavučiny, svíčky, prach na potrubí, vyřazené toaletní mísy, baňky s bůhvíčím a křik těch, co navždy zůstali po škole…

Stezku katakombami přichystali studenti 1. C. Pokud se žáci odvážili sáhnout do tajemné krabice, mohli otestovat své smysly a poznat podle hmatu babiččinu protézu, hadí kůži nebo plyšového čerta. Sportovně nadaní si pocvičili hod lebkou skrz otvory v kartonu. Pro milovníky fotografií byl připraven fotokoutek, ve kterém bylo možné se nechat zvěčnit, třeba jako mrtvá nevěsta s pugetem černých růží. Profesor kostlivec si samozřejmě připravil kvíz týkající se lidských kostí. Vše se odehrávalo za doprovodu strašidelných zvuků a hudby.

V hodinách angličtiny se Halloweenu dařilo dobře. Připomněli jsme si tradice spojené s tímto svátkem, historická fakta a zajímavosti – např. jeho původ v keltské slavnosti Samhain, stěhování Halloweenu z Irska do Ameriky nebo i to, že první lampičky nebyly vyřezávány z dýní, ale z tuřínů. Došlo také na psaní děsivých příběhů a procvičení (děsuplných) minulých časů: It was getting dark so we decided to go home. While we were walking down the street, we heard a strange noise. Suddenly…

Hrůzná hodina mohla proběhnout i v češtině. V mluvnici jsme si lámali hlavu nad strašidelným pravopisem: Listí s/zetlelo a jablka s/zhnila. Ctirad hleděl na staré dveře a s/zbíral odvahu vejít dovnitř. Za dveřmi stál s/ztepilý vlkodlak a s/zpupný upír. Ve hřbitovní schránce čekala nepříjemná s/zpráva… Naštěstí jsme měli po ruce Pravidla českého děsnopisu. V hodině literatury jsme si vybrali k četbě napínavé pověsti z našeho kraje – např. o bílé paní na třebíčském zámku, o Poledníčkovi s divně zelenýma očima nebo o Mariáně, kterou (u dnešní hory Mařenky) zákeřně zezadu přepadli, probodli a obrali o všechny peníze.

Proč se rádi bojíme? Proč si rádi vypravujeme strašidelné historky nebo čteme hororové příběhy? Strach je pravděpodobně užitečná přísada, díky níž je čtení a poslouchání zábavnější. Dost možná v nás aktivuje pochody spojené s reálným strachem, včetně úlevy, která přichází, jakmile to hrůzostrašné odezní.

Souboj svátků se nekonal. Uznáváme, že Halloween k nám přicestoval z jiných krajů, uvědomujeme si, že je v dnešní době komercializován, propojen se zábavou. Dušičky jsou jako popršené chryzantémy se svěšenými hlavičkami – krásné, tiché a smutné. Oba svátky se ale týkají světa mrtvých a konečnosti jako takové. Víme, že různé kultury přistupují k tématu smrti různě.

Vezměte si ale takový pohled na vydlabanou mexickou či japonskou dýni, která na českém dvorečku v dušičkovém pošmournu krásně hnije – to je přeci mezinárodně srozumitelná a velmi názorná lekce o pomíjivosti!

Pavla Kopečná

Naše webové stránky používají soubory cookie. Prohlížením našich webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace zde.