Dne 7. 10. 2023 se studenti Gymnázia Třebíč vydali na týdenní zeměpisnou exkurzi do Slovinska. První zastávkou byly rakouské Villacherské Alpy a zvládli jsme tam první výstup naší expedice, a to na vrchol Dobratsch (2166 m/m). Navečer jsme přijeli k Bohinjskému jezeru, u něhož jsme se ubytovali. 

Druhý den jsme navštívili soutěsku Vintgar, jež vyhloubila řeka Radovna. V průzračné vodě jsme pozorovali pstruhy a na konci soutěsky nás čekal impozantní šestnáct metrů vysoký vodopád Šum. Přes malebnou vesnici Zasip a kolem kostela Svaté Kateřiny jsme došli k hradu Bled, který se tyčí nad stejnojmenným jezerem. Počasí přálo nejen krásným fotkám, ale také koupání. Ti, jež měli plavky a odvahu vyzkoušet chladnou vodu ledovcového jezera, si v Bledském jezeře dokonce i zaplavali. Ostatní se těšili z pohledu na nejmalebnější jezero v Evropě s kaplí Panny Marie na ostrově uprostřed jezera.  

Třetí den jsme měli program rozdělený na dvě skupiny. Ta první se vydala do Pokljuky. Podle původního plánu jsme měli navštívit i soutěsku Pokljuška, ale tato trasa musela být kvůli nedávným povodním změněna. Odvážnější skupina se vydala na vrch Viševník (2050 m/m), což je nejbližší dvoutisícový vrchol u střediska běžeckého lyžování Pokljuka. Výstup nebyl vůbec snadný, ale odměnou byly nádherné výhledy. Obě skupiny se znovu sešly v oblíbeném areálu českých biatlonistů. 

Čtvrtý den jsme si mohli trochu odpočinout.  Navštívili jsme Postojenskou jeskyni, která je nejznámější Slovinskou jeskyní a zároveň největší krápníkovou jeskyní v Evropě. Ve „viváriu“ jsme si prohlédli jeskynní živočichy včetně maceráta jeskynního, což je slepý endemický obojživelník žijící v krasových jeskyních a podzemních vodách Dinárského krasu. Do jeskyně vede 3,7 km dlouhá železnice, která zde byla otevřena poprvé v roce 1872. Odpoledne jsme se vydali do hlavního města Ljubljaň. Společně jsme navštívili park Tivoli, prošli se alternativním kulturním prostorem Metelkova město a došli na Prešnerovo náměstí. Dál už město poznával každý po svém, a to přes Trojmostí na Ljubljanský hrad a úzkými uličkami zpět do Starého města. Další trasa vedla přes Plečnikovu tržnici po nábřeží řeky Lublanice na Kongresové náměstí, které je největší v Ljubljani, nebo do kavárny na Nebotičnik, což je první slovinský „mrakodrap“ z roku 1933, který měří 70 metrů a má 13 pater. Atmosféra města byla při západu slunce kouzelná! 

Pátý den jsme se opět rozdělili do dvou skupin. Ta větší se vydala na okružnou trasu kolem Bohinjského jezera. Po cestě si skupinka vyběhla k vodopádu Savica, který leží v srdci Triglavského národního parku a měří 78 metrů. Po návratu k jezeru se několik otužilců vykoupalo v jezeře, jež nás zaskočilo svou ledovou vodou. Když jsme si však uvědomili, že řeka Savica vtéká z hor přímo do jezera a jezero nemá žádné termální prameny, které ohřívají vodu jezera Bled, bylo nám vše jasné. Druhá skupina se nechala od Bohinjského jezera vyvézt lanovkou do výšky 1535 m/m, v níž se nachází lyžařské středisko Vogel a odkud se nabízí krásné výhledy na jezero a Julské Alpy. Od horní stanice lanovky se vydali na samotný vrchol Vogel (1922 m/m), dále po hřebeni na vrch Šija (1880 m/m) a zpět k lanovce a jezeru, v němž si také někteří smočili své unavené nohy. Největší sportovci stihli doběhnout k vodopádu Savica a vrátili se až na večeři. 

Šestý sen byl ve znamení zimních sportů. Začal v Alpine Ski Muzeu Elan v Begunje na Gorenjskem a pokračoval v areálu Planica, jehož nejslavnější atrakcí je mamutí můstek Letalnica, na kterém se každý rok v březnu utkají nejlepší skokani světa v rámci Světového poháru ve skocích na lyžích. Tento můstek s konstrukčním bodem 185 metrů byl vybudován v roce 1969 a je druhým největším skokanským můstkem na světě. Odtud jsme se vydali do údolí, kde řeka Sava Dolinka vytváří mokřady Zelenci, dále jsme pokračovali do lyžařského střediska Kranjska Gora nacházejícího se v nadmořské výšce 810 metrů pod sedlem Vršič. 

Sedmý den byl náš poslední. Přejeli jsme slovinsko – rakouskou hranici, která je v délce 120km přirozeně tvořena pohořím Karavanky. Od tunelu Ljubelj jsme vystoupali na Planinski dom na Zelenici. Ani poslední den naší exkurze jsme si neodpustili výstup na vrchol, tentokrát to byla 1705 metrů vysoká Ljubeljščice a o 23 metrů nižší Spodnji Plot.  

Potom už nám nezbývalo nic jiného než se vrátit domů a o našich úžasných zážitcích jen vyprávět. Slovinsko nás okouzlilo a určitě se tam budeme chtít znovu podívat. Přidáte se k nám? 

Viktorie Nela Michálková (4. C) a Monika Peroutková